Pilot Václav z Kročehlav

Starou bundu železnic, kalhoty pak dál už nic

Boty snad ještě od Bati, s taškou co našel u trati

Sám a trochu nedbalej, vousatej a ospalej

V očích stesk a smutnej krok, jak utíkal mu další rok

Jen Bůh ví, kde měl rodinu, tak denně v stejnou hodinu

Chodil kousek kolem nás, vzpomínkám svým napospas

No takhle každej ho tu znal, když do výčepu pospíchal

Kde měl svojí malou skrýš, tam jsem ho jednou poznal blíž

Tenkrát chtěl si povídat, proč takovej je možná snad

Prej za války se schoval, národ ho potřeboval

Pravdou však byl jinej cíl, místo Moskvy na Londýn

Utíkal a pár let znal, jen tmavomodrej svět

Stejně pořád vzpomínal na zemi, kterou miloval

Na mámu a na vlajku, na holky v létě u hájku

Když v noci letěl s perutí, bez váhání, bez hnutí

Viděl svý kluky umírat i jiný, co měl tolik rád

Pak na malý čas krátký, chtěl domů chvilku zpátky

Tam z hrdiny se rebel stal a jinam zase cestoval

Do pevnosti na řekou, s budoucností dalekou

A než ho v srpnu pustili, v Praze už tanky jezdily

Stejně pořád vzpomínal ...

Jednou v klidu dopil, seděl tiše ... nehnutě

Prej, že ho k sobě volaj z tý jeho perutě

Zaplatil a zmizel, šel se zase schovat

Nechtěl žádnou slávu ... jen slušně poděkovat